Bořivoj Borovský - Mraky, kámen a padající světlo

7. prosince 2022 - 12. března 2023
Otevírací doba
út–ne: 10.00–18.00
po: zavřeno
Dům u Jonáše, Pernštýnské náměstí 50

Kurátorka: Eliška Jedličková

Bořivoj Borovský - Mraky, kámen a padající světlo

Bořivoj Borovský, Trophoedema hereditare II.,1966, sbírka VČG

Bořivoj Borovský

Mraky, kámen a padající světlo

Malíř, grafik a vysokoškolský pedagog Bořivoj Borovský se narodil 19. července 1933 v Poličce, kde žil až do svých studií. Mezi lety 1954–1958 studoval výtvarnou pedagogiku na Vysoké škole pedagogické v Praze u profesora a grafika Cyrila Boudy a následně u malíře Martina Salcmana. Výtvarné názory svých učitelů však Borovský nikdy nepřijal a pokud ano, tak pouze v krátkém období po dokončení studia. Ještě v roce 1960 tvoří barevně expresivní záznamy reálných krajin inspirované rodným krajem okolo Poličky, poté se však jeho dílo připravuje na osudový zlom. Po krátkém období geometrických zkratek se jeho obrazy i grafické listy stávají médiem pro zobrazení zcela autonomního nereálného světa, který téměř ztratil kontakt s realitou viděného. Jako vrstevník šiřitelů nových tendencí ve výtvarném umění 60. let, Mikuláše Medka, Čestmíra Janoška, Jiřího Valenty nebo dalších výtvarníků z okruhu skupiny Konfrontace, reagoval na změny a názory tehdejší společnosti a tvořil v duchu strukturální abstrakce. Vyjadřoval tak vnitřní pnutí a nejistoty, se kterými se moderní člověk musel vyrovnávat.

V roce 1962, nastoupil Bořivoj Borovský na pozici lektora výtvarné výchovy Pedagogické fakulty v Hradci Králové. Postupně se jeho malba oprošťovala od existencionálních struktur a na povrch začala prostupovat barva a linie, které v sobě nesly bezejmenná tajemství a skryté síly nepodléhající racionálním přírodním zákonům. Jsou to vzpomínky na rodnou krajinu z okolí Žďárských vrchů, které autor přetavil do podoby sugestivních snových krajin. Jeho díla jsou studiemi přírodních tvarů, oblasti mikrosvěta a hledáním původních pratvarů. Mohou mít podobu krajin vysokých mraků, levitujících kamenů a padajícího světla. Barva hrála v Borovského obrazech nezastupitelnou roli, byla prostředníkem prchlivého dramatu a složitých vztahů a úkazů přírodního světa i lidské emocionality. Své obrazy často nazývá souslovím „bez názvu“, některé člení do otevřených cyklů (Paprsky a kapky; Cesty světla). Postupným výtvarným zráním se díla Bořivoje Borovského stala nespoutaným světem, nezávislým na realitě či době.

Současně s malířskou tvorbou se rozvíjelo i Borovského dílo grafické. Ranou tvorbu ovlivnily surrealistické názory, informel a existencionální otázky. Imaginativní tvorbu nejraději Borovský zprostředkovával skrze techniky monotypu, otisku, leptů nebo akvatinty. Mezi jedny z prvních prací patří cyklus Sádrorytů. V počátcích tvorby využívá Borovský kulturních symbolů (historické portréty, části těl, duchovní náměty) k ukotvení pomalu mizejících konotací s realitou. Symboly vytržené z původních kontextů atakují představivost diváka, který se snaží grafické listy číst. Grafické dílo Bořivoje Borovského se stalo rovnocenným partnerem díla malířského a prostorem pro hledání a zkoumání nových inspirací. Bořivoj Borovský patřil ke generaci autorů, kteří kvůli své názorové rezistenci a odmítání přijetí oficiálních výtvarných stylů neměli možnost vystavovat. Díky orientaci na grafickou tvorbu začal posílat svá díla přes hranice ČSSR na mezinárodní přehlídky výtvarného umění a grafiky. Vystavoval ve Spojených státech amerických, Itálii, Německu, Francii nebo ve Španělsku (Premi Internacional de Dibuix Joan Miró, Barcelona) vedle řady stěžejních výtvarníků z ČSSR i celého světa.

Borovského dílo zahrnuje širokou škálu výrazů, které dokázal využívat, od jemných a citlivých děl po dravé a bouřlivé erupce barev, tvarů a emocí. Tvorba Bořivoje Borovského, který po sobě zanechal celou řadu prvotřídních děl, je sama o sobě otevřeným prostorem. Prostorem atakujícím fantazii každého z nás, prostorem čisté malby, prostorem pro hledání vlastních východisek.

Výstava Mraky, kámen a padající světlo reflektuje celoživotní tvorbu Bořivoje Borovského a nabízí náhled na jeho výtvarné úvahy o hledání pratvaru, studium přírodních zkratek a abstrakci krajiny s maximálním využitím vlastní fantazie.

Eliška Jedličková, kurátorka výstavy