Reflexe krajiny a přírody

Stálá expozice

Otevírací doba
úterý – neděle: 10:00 – 18:00
pondělí: zavřeno

Zámek 3

Kurátorka
Hana Řeháková

Reflexe krajiny a přírody

Jistě bychom mohli uvést řadu důvodů, proč se několik staletí umělci vrací k tradičnímu námětu, jakým je krajinomalba. Spojuje je inspirace přírodou a láska k ní, potřeba zachytit její prchavou krásu a poezii, poodhalit její tajemství a čistě výtvarným prostředky vyjádřit co v krajině vidí, cítí a prožívají. V expozici představujeme rozdílné přístupy ke krajině, odlišné výtvarné techniky, včetně kreseb a grafických listů. Tyto autorské kolekce, které jsou vytvořeny na papíře mohou být vystaveny krátkou dobu, proto bude část expozice v průběhu roku obměňována.

Na počátku 19. století převládal romantický přístup ke krajině. Umělci byli okouzleni krásou a harmonií. Ve svých dílech vyjadřovali vznešené ideály, vyhledávali monumentální panoramata či pitoreskní detaily. Obrazy malovali v ateliéru, často podle kreseb a drobných studií, které vznikly v přírodě. Těmto krajinám sestaveným podle určitých schémat a předloh říkáme ideální. Snaha věrně zachytit přírodní prvky a zpřítomnit v obraze konkrétní denní dobu s přirozeným světlem vedla umělce k tomu, aby začali tvořit venku pod širým nebem. Generace impresionistů si uvědomila, že postupující slunce na obloze velmi rychle mění atmosféru v krajině včetně její barevnosti. Proto dřívější pečlivé modelování nahradila rychlými tahy štětcem. Barevnost jejich obrazů se díky dalším poznatkům prosvětlila a rozzářila. V přírodě objevili prostší náměty, malovali obyčejné rybníky, louky a zachytili krásu na první pohled nezajímavých motivů. S tímto novým přístupem se měnila i tradiční kompozice obrazů, založená na třech prostorových plánech. Divák přestal vnímat krajinu z odstupu a byl do ní bezprostředně vtahován. Spontánní rukopis, práce s nelomenou barvou, která není vázána na popis krajiny, dovolil malířům vyjádřit přesvědčivěji emoce a dramata, která v krajině vnímali. Pro následující generaci se stalo svébytnou uměleckou hodnotou malířské gesto a hmota nanesené barvy.  Kompozice i barevnost abstraktních krajin se podřídila výtvarnému řádu a umělecká tvorba se vrátila z přírody do ateliéru. Pro mnoho abstraktních umělců však bylo nezbytné zůstat v kontaktu s přírodou, vnímat její tvary, barvy, cítit vůni hlíny, květin, trávy, slyšet štěbetání ptáků, chvění vánku. Vyjádřit například syrovost a nehostinnost opuštěných míst ale i další emoce, které je v krajině inspirovaly. Díky svojí citlivosti pro nás objevili krásu ve všednosti a každodennosti. Ukázali nám okolní svět jinak, tak jak jej sami vnímají a prožívají. Na první pohled opuštěné krajiny nebo nezajímavé přírodní motivy se změnily ve snové a imaginativní. Spirituální přístup ke krajině přivedl autory k novým námětům, jakými jsou například energie, proudění, či vnitřní světlo. Vytvořili proto nové formy a nalezli adekvátní způsoby jak výtvarně vyjádřit vztah člověka, přírody a vesmíru, tedy to, co je podstatou našeho bytí, co je věčné a neměnné.

Vybraná díla a jejich autory spojuje obdiv k přírodě, touha objevovat její zákonitosti, úcta a pokora, ale i strach a obava. Přestože umělce zastoupené v této instalaci dělí staletí je jejich společné téma neobyčejně silné, aktuální a inspirující.